Cesta do neznáma

25. října 2006 v 21:26 | Nazartha |  Cesta do neznáma
Opět jednorázovka z i. školy. Tentokrát jsme měli sesmolit příběh ve kterém by se měly objevovat předem určená slova. Taky žádná sláva.

"Reyno!Reyno!!Tady!!!" volala na mě kamarádka Anna.
Zamávala jsem jí na pozdrav a snažila se k ní dostat přes zástup lidí, kteří čekali, stejně jako já a Anna na vlak, který nás měl dovést na Bradavický hrad.
Bradavický hrad, je škola čar a kouzel, kde se vyučuje nejrůznějším předmětům.
Když jsem dostala dopis napsaný zeleným inkoustem, nejdříve jsem tomu nemohla uvěřit a myslela si, že si ze mě někdo dělá srandu.
Ale když zazvonila Anna se stejným dopisem, pochopila jsem, že v tom bude něco víc.
Teď konečně sedím na svých kufrech vedle své nejlepší kamarádky a plna očekávání přemýšlím, jaké to tam asi bude.
Myslím, že Anna o tom také přemýšlí, protože je duchem nepřítomná.
Najednou je slyšet zahoukání, znak, že přijíždí Bradavický Expres.
Vzaly jsme si zavazadla a nasedly na vlak.
Jelikož jsme byly mezi prvními, obsadily jsme prázdné kupé.
Ještě jednou jsem vytáhla dopis a vrhla na něj podezřívavý pohled.
Anna najednou vykřikla: "Já jsem snad měla halucinaci!"
"Cože?" zeptala jsem se
"Já….viděla jsem…viděla jsem….draka…" zakoktala.
"Cože?!" zeptala jsem se ještě jednou nevěřícně.
"Podívej se sama!" vykřikla nakvašeně.
"Tak promiň, já jsem to tak nemyslela" začala jsem se honem omlouvat.
Vyklonila jsem se z okna a opravdu.
Venku poletoval drak!
Ale horší je, že je to Maďarský trnoocasý (to jsem studovala o prázdninách, takže nějaké vědomosti by byly). "Páni!" vzdychla jsem "a to se může nechat takhle volně poletovat životu nebezpečného draka?" zeptala jsem se ohromeně.
"Pokud já vím, tak ne" odpověděla na mou otázku trochu nejistě Anna.
"A hele" řekla jsem najednou pobaveně "támhle jsou nějací krotitelé na košťatech"
Anna se zachichotala a vyhlédla ještě jednou z okna vlaku.
Strach z nás náhle opadl.
"To si myslej, že ho chytěj, či co?" zeptala se také pobaveně Anna.
"Asi jo" řekla jsem zadržujíc příval smíchu, který se odkudsi objevil.
Nakonec to byla zábavná a zároveň i trochu trapná situace.
Představa, že krotitelé na košťatech se snaží chytit nebezpečného draka, je zábavná, ale zároveň i napínavá, jestli jim drak něco neudělá. Na živo je to mnohem lepší.
"Hm, škoda, představení skončilo. Drak byl lapen do sítí" řekla znenadání Anna.
"Ale zároveň je to dobře, aspoň nebude nikoho ohrožovat" doplnila jsem ji.
Asi po dalších dvou hodinách breptání a nudy, kdy se už nic zajímavého nestalo, jsme zastavili.
"Hele! Podívej!" vykřikla jsem "už jsme tady!"
"No né!"vzdychla Anna "To je super!"
"Myslela jsem si…představovala jsem si to tu jinak…ne tak…dokonale!" vydechla jsem úžasem.
Anna jen beze slova s široce otevřenýma očima přikývla.
"Pojedeme lodí!!" volala na nás nějaká dívka divným nosovým hlasem.
Vstoupili jsme do…ehm…Velké síně a tam nastalo rozřazování nováčků.
Ta holka s nosovým hlasem byla zařazena do Mrzimoru.
"Anna Collisnová!!" rozezněl se hlas paní profesorky.
"NEBELVÍR!!!" rozkřikl se Moudrý klobouk.
Pak další a další, až zaznělo jméno "Reyna Magic"
Neslyšela jsem své vlastní jméno!
Všichni na mě volali "běž, Rey, běž!"
Probrala jsem se z transu a automaticky šla ke stoličce.
"Hm, NEBELVÍR!!!" vykřikl klobouk.
Rozeběhla jsem se k Nebelvírskému stolu a zároveň se začala uvolňovat.
Po chvíli se před námi najednou objevili talíře a příbory, skleničky s pitím a jídlo…
"Marmeláda!" bylo slyšet najednou přes celou síň.
Všichni jsme se rozesmáli, ale nemysleli jsme to zle, právě naopak.
"Tohle všechno udělali domácí skřítkové!" poučila nás jedna dívka ze Havraspáru.
"A to jim to jako nevadí?" zeptal se nějaký malý kluk z Mrzimoru.
"Domácí skřítek " začala vysvětlovat "je na tohle zvyklý, bez práce moc dlouho nevydrží."
"Vidíš tu šprtku?" zeptal se mě nějakej kluk od Zmijozelského stolu z 2. ročníku "podlejzá profesorům!"
"Kvůli tomu, že má modrej hábit, si myslí, že má světovou inteligenci" pokračoval.
A já jsem na něj začala se svojí hranou kritikou: "modrej, není gramaticky správné, správně je to modrý!" Všichni kdo to slyšeli se rozchechtali, kluk zbledl a ztichl.
Najednou se objevili jen tak z čista jasna kolejní i jiní duchové a začali létat po síni.
V tu samou chvíli se u nebelvírského stolu objevil bezhlavý Nick, kolejní duch a laskavě nám zašeptal: "Být vámi tak se na zítřejší den dobře prospím, protože zítra už začnete mít starosti se školou" a odletěl.
Když jsme šli spát, ještě jsem vytáhla pergamen a začala psát rodičům dopis jaké to tu první den bylo. Zazívala jsem, nenapsala ještě ani dva řádky a spokojeně usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bazilišek bazilišek | Web | 1. ledna 2007 v 23:41 | Reagovat

zajímavé moc zajímavé.-)

2 žabička z rybníčku žabička z rybníčku | Web | 7. února 2007 v 15:42 | Reagovat

:))bezva za tohle bych ti ve škole dala 1*:))

3 Nazartha Nazartha | E-mail | 9. února 2007 v 17:01 | Reagovat

Díky

4 lumen lumen | 31. července 2007 v 18:12 | Reagovat

pěkný...takle bych to asi nenapsala nikdy:)

5 Nazartha Nazartha | E-mail | 6. srpna 2007 v 19:10 | Reagovat

=D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama