Jednorožec

25. října 2006 v 21:18 | Nazartha |  Jednorožec
Tak to je jeden z úkolů, který jsem dělala pro jednu z internetových škol před rokem. Je mi trochu trapné to sem dávat, protože to za moc nestojí, ale nemohla jsem odolat. Kritiku si vychutnám.

Bylo sobotní mlhavé ráno.
Jaina Wandervildová vyšla ze dveří hradu a v tom na tvářích ucítila chladný ranní vzduch.
Posadila se na schody.
Brzo se začala klepat zimou, protože vítr byl studený.
Pomyslela si, že jít ven jen v košilce na spaní asi není ten nejlepší nápad, ale když uviděla z okna tu nádheru, prostě nemohla odolat.
Nebe bylo poseto malými mráčky a zbarveno snad všemi odstíny modré.
Až na tu mlhu bylo krásné pozorovat mraky rozfoukané větrem jak plují po obloze.
Když se dostatečně vynadívala, šla nazpět do hradu se převléci.
Všichni ještě spali, bylo opravdu časně.
Jaina vzala papír a začala kreslit.
Kreslení jí šlo opravdu velmi dobře.
Postupně se na papíře objevil jednorožec se svým mládětem prchajícím bůhvíkam.
Šla do velké síně a tam si sedla ke Zmijozelskému stolu.
Vždycky si přála být ve Zmijozelu už jen proto, že je to kolej, kde jsou spíše škodolibí žáci.
Poté co jí zemřela matka její srdce ztvrdlo a ona si myslela, že by se do Zmijozelu hodila.
Jenže její kolej byla Havraspár.
Ne, že by se jí to nelíbilo, Moudrý klobouk určitě ví co dělá, ale prostě měla ten pocit, že je spíše součástí Zmilozelu.
Vstala a se zavzdychnutím šla k havraspárskému stolu.
Pojednou se místnost začala plnit žáky a profesory.
Byla ráda, že už není sama, to ticho a samota jí naháněly docela strach.
Když si jen pomyslela, že by se jí mohlo stát to samé co její matce, byla za Bradavice opravdu vděčná.
Její matka byla zavražděna, ale neví se kým, jak a vlastně ani proč.
Teď žije jen s otcem, který při svém vytížení, nemá na Jainu vůbec čas.
Proud jejích myšlenek náhle přerušil výkřik.
Probrala se jako z transu a automaticky se rozběhla za ostatními.
Naštěstí se nic mimořádného nestalo,to jen Protiva chtěl udělat zase nějaký vtípek a nějaká dívka z prvního ročníku se ho lekla, protože se poléval červenou barvou, ale ona si myslela, že je to krev.
Jaina se trochu zachvěla když uslyšela slovo krev. Ale nechtěla na to myslet.
V noci Jainu náhle něco probudilo, najednou měla pocit, že ji někdo nebo něco sleduje.
Ale v místnosti kromě holek nebyl nikdo.
Už klidnější si zase lehla, ale za chvíli zase uslyšela nějaký šramot.
Rozhlédla se po pokoji, ale zase nic neobvyklého neviděla.
Pomyslela si, že to jen Protiva zase něco vyvádí, ale stále se nemohla zbavit pocitu, že je tu někdo z masa a kostí.
Když konečně usnula, nic už neslyšela a probudil ji až ranní povyk po pokoji.
Otevřela oči a ani se nemusela ptát co se stalo.
Ložnice byla celá rozházená a skoro nic nezůstalo na svém místě.
Jaina se rozeběhla ke svému stolu.
Zámeček v první zásuvce byl vylomený a věci z ní byly pryč.
Posadila se na zem a dala hlavu do dlaní.
V zásuvce bylo vše co nějak souviselo s její rodinou.
Slzy se jí koulely po tvářích a ona nebyla schopna pláč zastavit. Proč taky.
Když přišla do velké síně, ještě měla trochu zarudlé oči.
Ředitel koleje jí trochu utěšil, když jí dal slib, že její věci se najdou, ale moc nedoufala.
V noci ji vzbudilo zahoukání sovy.
Vtom se její kočka Kleopatra zvedla z pelíšku a rozeběhla se na chodbu.
Jaina se vydala za ní.
Najednou ji někdo uhodil, ztratila vědomí a bezvládně padla únosci do náruče.
Když se probrala, byla někde v lese a ležela na nějakém kusu hadru, nejspíš to kdysi bylo oblečení.
Nebyla svázaná a tak využila okamžiku, kdy k ní byl únosce, nějaký muž, otočen zády.
Neváhala a rozeběhla se doprostřed temného lesa.
Muž si nevšiml, že zmizela a tak se nepokoušel ji znovu chytit.
Běžela dlouho a stále nemohla najít východ z lesa.
Vysílením padla na zem a omdlela.
Když se potom probudila, už svítalo a všude byla jinovatka.
Ucítila na svém obličeji něco měkkého a vlhkého.
Otevřela oči a vykřikla, ale pak se uklidnila a na tváři se jí objevila úleva.
Hleděla přímo do velkých smutných očí krásného zvířete.
Pohladila tu sametovou sněhobílou srst nevinného jednorožce. Bylo jí sice divné, že se jí nebojí, ale to jí vůbec nevadilo. Pak si vzpomněla na to, co se o jednorožcích učili.
Jednorožec se k ní přitulil a Jaina si ho lépe prohlédla.
Nebyl příliš vysoký, ale ani malý a jeho tmavé smutné oči plné bolesti na ní stále důvěřivě hleděly.
V tom ji zatahal za košilku a odběhl někam za stromy.
Neváhala a rozběhla se za ním.
Asi po hodině se dostala na nějakou louku a jednorožec se začal spokojeně popásat.
Pomyslela si, že jednorožec ji zaved úplně na druhou stranu od hradu, ale byla vděčná za to,že už není v tom hrůzu nahánějícím lese, kde jsou všelijaká stvoření a únosce.
Když najednou ji něco zezadu chytlo.
Jaina začala křičet a jednorožec někam odběhl.
I přes její únavu, vynaložila veškerou energii na boj proti muži.
Začala se zmítat a kopat a doufala, že jí jednorožec nějak pomůže.
A doufala správně, jednorožec se vrátil ještě s jedním větším a společně začali na muže útočit.
Ten to nečekal a Jainu pustil z bolestivého sevření.
Jaina chvilku přihlížela boji, když malý jednorožec běžel zpět do lesa.
Dívka mu důvěřovala a tak se rozběhla za ním.
Cestou narazili na mužův tábor a Jaina se zastavila.
Když našla to co hledala, jednorožec ji vyvedl z lesa, tentokrát na správnou stranu.
U lesa ji uviděli její spolužáci, kteří šli zrovna do skleníku na hodinu bylinkářství.
Když se Jaina se slzami v očích rozloučila s jednorožcem, ozval se výstřel.
Najednou Jaina spadla na zem a zůstala bez hnutí ležet.
Spolužáci se vyděsili a běželi k ní.
Když ji otočili, dívka měla zakrvácená záda.
Muž, který použil zbraň byl mudla a kouzla neznal.
Zato děti muže kouzlem spoutali.
Později byl muž vsazen do mudlovského vězení.
Pro Jainu, které už nebylo pomoci, protože na místě zemřela uspořádali pohřeb, který z dálky pozoroval i jednorožec. Dívka, která byla zavražděna stejně jako její matka měla už aspoň klid.
Únosce se z vězení už nedostane a tak už nebude moci nikoho zabít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gwen gwen | 9. listopadu 2006 v 20:45 | Reagovat

Dobrý!!!

Moc se mi to líbí, a za chvíly jsem to měla přečtení.

Napetí až do konce a trochu tajemný konec.

Fakt dobrý!

2 Nazartha Nazartha | E-mail | 12. listopadu 2006 v 12:43 | Reagovat

Díky, to potěší =))

3 bazilišek bazilišek | Web | 11. prosince 2006 v 20:32 | Reagovat

zajímavý ale takový zvlášní konec:-)

4 Michaela Michaela | Web | 30. prosince 2006 v 19:39 | Reagovat

Je to hrozně hezký... tvůj blog je úžasnej... fakt super :-)

5 slim slim | 13. ledna 2007 v 23:23 | Reagovat

prostě nádhera

6 Jean Jean | Web | 25. ledna 2007 v 23:37 | Reagovat

skvělí! vážně krása!

7 žabička z rybníčku žabička z rybníčku | Web | 7. února 2007 v 14:56 | Reagovat

teda sem budu chodit když nebudu mít co číst a to je ted!teda to je super!!!!!!!!:))))piš dál zní to zajímavě takovéhle příběhy z harryho pottera:))) jestli chápeš jak to myslím:))

8 Nazartha Nazartha | E-mail | 9. února 2007 v 16:53 | Reagovat

Děkuju všem za chválu, opravdu mě to moc potěšilo :))

9 L5 L5 | 5. března 2007 v 17:45 | Reagovat

Je to opravdu super, moc se mi to líbí.

10 lolo lolo | 18. března 2007 v 13:37 | Reagovat

Dobry pribeh skvely námět, jen dost otřesný styl psaní a mnoho stylistických chyb.

11 lolo lolo | 9. prosince 2008 v 10:23 | Reagovat

je to obrovská píčovina to musim říct teda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama