Kapitola I.

30. listopadu 2006 v 18:29 | Nazartha |  Harry Potter a nová naděje
Tak tady je první kapča. Pls pište komentáře.

Osvobození, aneb sen či skutečnost?

Deprese zachvátila 16- ti letého chlapce natolik, že přestal vnímat okolí a úplně se do sebe uzavřel. Seděl v temné kobce a rukama si objímal kolena. Houpal se sem a tam a vyčítal si všechny chyby co kdy udělal, všechna úmrtí co způsobil. Poslední byl Brumbál. Opět zemřel člověk na kterém mu záleželo a opět kvůli němu. Vzpomínal, jak se sem vlastně dostal.
Kvůli smrti Albuse Brumbála končila škola o dva týdny dříve. Právě vystoupil z vlaku a loučil se se svými přáteli, když pocítil takové divné svrbění v zátylku. Pocit, že je sledován. Rozhlédl se. Nikde nic a tak jen zakroutil hlavou a znovu ujistil paní Weasleyovou, že domů dojde sám, že to zvládne. Ovšem když byl zhruba v půl cesty "domů" a truchlil kvůli Brumbálovi, přepadl ho znovu ten svrbivý pocit sledování. Ale než se stačil otočit a rozhlédnout se, kdo ho vlastně pronásleduje, upadl do bezvědomí díky červenému paprsku, který do něj narazil.Pak se probudil tady.
Nevěděl kde přesně je, kolik času už uplynulo do té doby co se probudil ani od té doby co se probudil. Co ale věděl bezpečně bylo, že je se Smrtijedy v nějakém tábořišti na cestě k Voldemortovi a že zažije neúprosné peklo, jestliže se mu nepodaří utéct. Ale neměl šanci a vlastně už ani nechtěl. Jediný východ z téhle cely byly dveře a ty byly pečlivě hlídané. To si už na začátku svého vězení ověřil díky Smrtijedům, kteří mu nosili dvakrát denně jídlo. Už se totiž pokoušel utéct, ale docílil jen toho, že byl neúprosně mučen kletbou Cruciatus. Nevěděl, proč se nepřemístili rovnou k Voldemortovi, ale bylo mu to už úplně jedno. Teď už nedokázal myslet ani na výčitky. Myslel jen na bolest, co ho uchvacovala. Jak fyzickou, tak psychickou. Každou minutou se jeho stav zhoršoval, ale nebyl tu už nikdo, kdo by se o to zajímal. Pocítil strašnou hořkost, ale než stihl něco udělat, otevřely se znovu dveře a vstoupili dva Smrtijedi. ´Vždyť jídlo jsem měl před chvílí, já nechci, aby mě znovu mučili.´ pomyslel si s velkou dávkou strachu. Pak se ale ozval jeho vnitřní hlásek. ´Hrdost. To jediné ti ještě zbylo, tak se jí drž zuby nehty.´ A měl pravdu, proto se zhluboka nadechl, pevně stiskl rty, aby ani neusykl, když vstával, a podíval se s očekáváním na Smrtijedy. Jeden z nich se uchechtl a promluvil drsným hlasem. "Ach ta hrdost, že, hloupý Nebelvíre? Ještě pořád nemáš dost? Však ono se to brzo změní, uvidíš." Byl to zajisté Nott. Sice to byl stále jeden z těch vyšších podřadných Smrtijedů, ale i tak nechtěl dát najevo svou slabost. Proto jen ještě více vztyčil hlavu a nic neřekl. "Fajn, tak pojď!" vyštěkl Nott nakonec a chytil ho za loket. Hrubě ho posouval před sebou a Harry měl co dělat, aby pokaždé nezaskučel bolestí. Zatmívalo se mu před očima, ale věděl, že to nesmí vzdát, jestli je šance na útěk, tak právě teď. Buďto vyjdou ven, nebo půjdou do nějaké přemísťovací místnosti. Myslel, že už jdou k Vlodemortovi. Vlastně si tím byl jist a měl plán. Ovšem jaké bylo jeho překvapení, když stanuli v nevelké tmavé místnosti bez oken s něčím, s jeho zrakem nerozeznatelným na zdi a malým stolkem v rohu. Chvíli byla ještě tma, ale pak jen jeden z jeho držitelů luskl prsty, a místnost osvětlily dvě pochodně. Zlepšily znatelnost jen o málo, ale natolik, že Harry musel přivřít oči před náhlým světlem. Smrtijedi odvedli zajatce k tomu něčemu na zdi. Harry zalapal po dechu, když zjistil, že je to provizorní mučírna. To neidentifikovatelné na zdi byly řetězy na uchycení rukou a nohou a na stolku v rohu Harry uviděl pár neznámých přístrojů. Uvědomil si, že jsou to mučící nástroje a zachvěl se. Smrtijedi to zřejmě cítili, protože ho stále ještě drželi a uchechtli se. "Tak co Potty, spadl ti už hřebínek?" "Já…žádnej hřebínek…nemám, ty jeden…vymaštěnej idiote," vyrazil ze sebe namáhavě. Ani si to neuvědomil, ale Smrtijedi ho už stačili pěkně zřídit, a teď ještě mučírna. Bylo mu zatěžko, ale věděl, že je stále ještě, byť jen malá, naděje. "Ty drzej fracku! Crucio!" "No tak, toho jste si užili až dost, ne? Teď je tu něco jiného. A mnohem lepšího," ozval se úlisný hlas aristokrata. Harry vyplivl krev a znechuceně se obrátil na nově příchozího. Pomalu vstal, protože kletba ho porazila na kolena a s větší vervou než chtěl vyprskl "Tak si to užij Malfoyi, protože už na mě nemáš tolik času. Dostanu se odtud pryč už brzy, a ty ani nikdo jinej mi v tom nezabráníte!" "Uvidíme. Připoutejte ho obličejem ke zdi!" rozkázala nová posila Smrtijedů, Malfoy. Harry neudržel zasténání, když s ním Voldemortovi poskoci praštili o zeď a připevnili mu řetězy kolem zápěstí a kotníků. Malfoy si jen odfrkl a zamumlal nějaké kouzlo. Z hůlky se mu najednou vytvořil kožený bič. Harry náhle vykřikl překvapením a pálivou bolestí, když se do jeho zad zakousl bič a vzápětí se zase stáhl. Takhle to šlo ještě několikrát, ale to Harry jen tiše úpěl a zadržoval vzlyky a steny. "Chci tě slyšet řvát ty "zachránce" světa! Chci abys prosil." Vykřikl zuřivě Malfoy senior a švihl ještě prudčeji. Harrymu stekla po líci slza, neměl energii ani odpovědět a tak jen tupě snášel další a další bolest. Věděl, že už dlouho nevydrží. Proto začal myslet na své přátele. ´Uvidím je ještě vůbec někdy? Ne, na to nesmím myslet.´ Přestal myslet na to, jestli je někdy uvidí a radši se zabořil do květů krásných vzpomínek. Myslel na to, co už zažili a musel se usmát. Ale přišla další neuvěřitelně intenzivní rána a chlapec zkřivil obličej zadržovanou bolestí. ´Prosím, to ať raději přijde sladké bezvědomí. Jen ať to už přestane, prosím.´ pomyslel si Harry zoufale a ucítil na tváři další horkou slzu. Byl na pokraji svých sil. Ještě párkrát ucítil ránu a pak opravdu přišlo krásné bezvědomí.
Probudil se ve slabě osvětlené kobce, trochu odlišné, než v té minulé. Tahle měla okno. Sice jen jedno malé, ale bylo tam a mírně osvětlovalo "místnost". Harry se pokusil vstát, ale jakmile se jen trochu pohnul, pocítil neodeznívající bolest po celém těle. Nejhorší byla ovšem záda. Měl je úplně rozedrané a neuvěřitelně ho pálily. Ale necítil se nějak malátně po ztrátě krve. Zřejmě dostal nějaké lektvary. Harry potlačil touhu dlouze vykřičet svou bolest a s neuvěřitelnou námahou a skučením se vyškrábal do sedu. Po pár minutách kdy se snažil rozdýchat čím dál větší bolest, se ozvalo tiché vrznutí, a do místnosti vstoupil ladným krokem muž s téměř bílými, dlouhými vlasy. "Tak už jsi vzhůru Šípková Růženko?" zeptal se posměšně příchozí. "No jasně blondýnko, vyspanej do růžova!" "Tak to jsem rád, protože za chvíli se už setkáš s Pánem Zla, tak nedělej ostudu nevyspaností. Jak by to vypadalo, kdyby pán zjistil, že jsme tě nenechali ani vyspat," zasyčel napůl vztekle, napůl posměšně Malfoy senior a vystrkal Harryho do úzké chodbičky. Chlapci se zablýskly oči. Ne ze strachu, ale z nově vyšlehlé naděje. Vzpomněl si na svůj plán a rozhodl se ho realizovat. Problém byl ovšem v tom, že byl tak zničený, že se skoro ani nemohl hýbat. Ale možnost útěku mu dala jakousi sílu. Harry byl již rozhodnutý, teď jen počkat na pravou chvíli…Po chvíli došli do přemisťovací haly, odkud se měli přemístit přímo za Voldemortem. ´Teď nebo nikdy!" pomyslel si Harry a prudce strčil do Malfoye. Nedávno se již přemisťoval, takže by to neměl být problém. Myslel na to, že chce někam do bezpečí, někam, kde ho ošetří. Myslel na to intenzivně, jenže po dobu, kdy se měl už nejmíň třikrát přemístit, se stále nic nedělo. Mezitím se Malfoy probral z nečekaného útoku a vztekle si to rázoval k němu. Už jen kousek. Harry pocítil příval panického strachu. Ještě víc se začal soustředit a…přesně v tu chvíli, kdy se Malfoy dostal až k němu, se přemístil. Ani nevnímal kam, jen se zhroutil na podlahu a omdlel.
Uslyšel hlasy, ale nemohl otevřít oči, byla to příliš bolestivá záležitost. Tak jen zasténal, aby dal o sobě vědět. Přiskočila k němu nějaká osoba a začala ho kontrolovat. Bylo to neuvěřitelně bolestivé, takže není divu, že zase omdlel.
V různých intervalech se dostával do stavu mezi bděním a bezvědomím, ale nic nevnímal. Po pár dnech se zase probudil, ale byl úplně v pořádku. Cítil se úplně zdravý. ´Zázrak.´pomyslel si. Ale vtom zase omdlel. A zdálo se mu právě o pobytu mezi Smrtijedy. S výkřikem se probudil, nasadil si brýle a rozhlédl se. Byl ve své ložnici v Zobí ulici. Jak se sem u Merlina dostal? Vždyť byl ještě před chvílí u Voldemorta! Na pobyt někde v nemocnici si nepamatoval. Jen jak se přemístil, pak už měl prázdno. Takže ho vyléčili a poslali zpátky do Zobí? Ale proč? Spousta otázek, ale žádná odpověď. V tu chvíli, kdy chtěl přemýšlet o tom, co je pravda a co ne, vtrhl do ložnice strýc Vernon. "Neječ mi tu ty kluku! Budíš Petunii a Dudlánka, takže ztichni ano? To, že jsi přijel z toho svýho nenormálního světa o tejden dřív bych ještě vydržel, ale nebudeš mi tu po nocích ječet, jinak nebudeš dostávat večeři, je to jasné???!!!" rozkřičel se na něj. Harry zůstal stát na místě s otevřenou pusou neschopen slova. Pak si to uvědomil a zakoktal " A…ano strýčku Vernone." "No proto!" Už ani neslyšel, jak se zabouchly dveře a strýc Vernon zadupal zpátky do svojí ložnice. Jen si sedl na postel a přemýšlel. ´Přijel jsem o týden dřív? Vždyť mě přepadli Smrtijedi a minimálně týden jsem byl u nich! Tak jak to? To to byl opravdu jen sen?´ Byl zmaten. Vstal a svlékl si vršek pyžama, měl by tam mít ještě vcelku čerstvé rány od biče. Ale uviděl jen špatně rozeznatelné tenounké jizvy. Zase si vršek nandal a lehl si do postele. Usínal jen s jedinou myšlenkou. "Byl to jen sen nebo skutečnost?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Přijde vám povídka zajímavá natolik, abych v ní pokračovala?

Ano 96.7% (119)
Ne 3.3% (4)

Komentáře

1 Kíša Kíša | 3. prosince 2006 v 11:41 | Reagovat

mě to přijde naprosto super!další kapču-honem!=))

2 victor victor | Web | 10. prosince 2006 v 14:19 | Reagovat

Rozhodně pokračuj.Těším se na pokračování.

3 ellion ellion | 12. prosince 2006 v 21:53 | Reagovat

pekny new kapitolku plsssssssss

4 Přání Přání | Web | 13. prosince 2006 v 17:27 | Reagovat

pěkné, sem s novou kapitolou!

5 Gabe Gabe | Web | 25. prosince 2006 v 14:35 | Reagovat

Prepáč, ale kedy bude nová kapitolka?

6 Ghoster Ghoster | Web | 25. prosince 2006 v 19:37 | Reagovat

jo příde.. pokračuuj, prosim.. je fakticky dobrá...

7 Gabe Gabe | Web | 1. ledna 2007 v 13:56 | Reagovat

Haló, ty andílku. Kdy přidáš novou kapitolu? A jak se vlastně máš?

8 Mystery Mystery | Web | 9. ledna 2007 v 15:15 | Reagovat

Ehm ehm. Kdy bude nová kapitola?! Už nemíním čekat!

9 Sherina Sherina | Web | 9. ledna 2007 v 18:34 | Reagovat

taky myslim že by se tu mohlo něco ukázat

10 fred fred | 24. ledna 2007 v 18:07 | Reagovat

suprrrrrrrrrrr rychle novou kapču

11 Idril Idril | 2. února 2007 v 0:08 | Reagovat

Skvělý.Chtělo by to pokračování.Tak honem.

12 Nazartha Nazartha | E-mail | 3. února 2007 v 18:04 | Reagovat

Konečně jsem se k tomu dokopala, takže doufám, že jsem vám tím udělala radost ;)

13 lilien lilien | 9. května 2007 v 11:04 | Reagovat

Jen tak dál!!!

14 mirek mirek | 11. srpna 2007 v 8:10 | Reagovat

dobry fakt

15 MichaylCauttybam MichaylCauttybam | E-mail | Web | 6. září 2017 v 5:45 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama