Prolog aneb úvod do děje; part II.

8. listopadu 2006 v 15:21 | Nazartha |  Cesty časem
Tak tady je, sice po delší době než jsem zamýšlela, nová kapča k povídce Cesty časem.

Do kuchyně přišel až večer, protože ho vyhnal hlad. Babi tam nebyla. Našel si něco k jídlu a sedl si ke stolu. Vtom uslyšel nějaké štrachání, ozývalo se z obývacího pokoje. Ze začátku to ignoroval, ale pak vystrašeně vstal a opatrně došel ke dveřím obýváku. Nejdříve si myslel, jestli to není snad babička, ale tyhle zvuky se vymykaly i jeho fantazii. Zvuky byly hlasitější a když sáhl po klice, ještě zesílily. Vystrašeně stiskl kliku a….a ven vyběhla černá kočka. Uprostřed chodby se zastavila vyzývavě na něj hleděla. Liam stál stále na místě a s překvapeným výrazem koukal na kočku jako na zjevení. Kočka a chlapec se propalovali pohledem, přímo se hypnotizovali a nemohli odtrhnout pohled. Najednou se kočka jakoby probrala, jemně mňoukla a utekla pryč. ´Co to bylo? Koho m jen připomínala?´ pomyslel si Liam, ale pak jen zakroutil hlavou a vydal se zpět do kuchyně. Jídlo si vzal s sebou do pokoje a sednul si na postel zády ke dveřím. Ty se najednou otevřely. "Liame?" tichý hlas nebyl skoro slyšet, ale Liam ho slyšel dost jasně. "Ano?" opáčil ještě tišším hlasem. "Pojď si dát něco k jídlu, od snídaně jsi nic neměl," řekla pomalu babi. "Něco jsem si vzal sem, takže nejsem hladový," a na důkaz zvedl zbytek chleba. "Dobře," ozvalo se po delší odmlce a pak slyšel, jak se zavírají dveře. Povzdychl si. ´ Takhle to dál nepůjde´ pomyslel si smutně. Najednou něco uslyšel, škrábalo to na okno. Strom to být nemohl, protože na straně, kde měl pokoj, jihu, stromy neměl, pouze viděl menší hvozd, který se rozkládal za loukou. Liam se tedy mírně vystrašeně otočil ke dveřím, ale pak si to rozmyslel a hrdinsky se otočil zpátky k oknu. Pomalu k němu došel, otevřel ho a zůstal stát s otevřenou pusou. V okně byla ta samá černá kočka, na kterou narazil asi před půl hodinou dole v obývacím pokoji. Úplně na ní zapomněl, jak se trápil myšlenkami na rodiče.
´Co tu děla? Jak se sem dostala?´pomyslel si překvapený Liam. "Copak tu děláš?" zeptal se ne moc inteligentně. Kočka mňoukla a Liam pozvedl obočí. "Rozumíš mi?" Kočka zase mňoukla a vypadalo to, že zakývala hlavou na souhlas. "Co tu děláš mi ale asi nepovíš, že?" zeptal se znovu s povzdychem (pozn. autorky: Vnímavý to chlapec). Tentokrát kočka nezareagovala, ale stočila na postel a stočila se do klubíčka. Liam pochopil, že chce spát , proto tiše zavřel okno a šel do obývacího pokoje. Cestou přemýšlel o divné černé kočce, která mu zrovna spí v posteli (pozn. autorky: Ne aby jste to chápali nějak dvojsmyslně ;)) a v podstatě gesty a tím svým mňouk mňouk se s ním baví. Vážně zvláštní. "Liame?" ozvalo se překvapeně, když se objevil ve dveřích. "Nechci být sám, pak je to ještě horší," řekl popravdě, i když zamlčel kočku. Babička se pokusila o úsměv, ale protože kvůli této situaci to moc nešlo, vyšel z toho jen jakýsi škleb. Ale i ten Liama povzbudil. "Pojď ke mě," řekla mu nakonec a pokynula rukou na místo na pohovce vedle ní. Liam, rád, že už babička nebrečí jako skoro celý den, se k ní přitulil. Babi ho stiskla a vzala ze země jednu z fotografií, které ležely rozházené všude možně a podala ji Liamovi "Na památku," vysvětlila na chlapcův nechápavý výraz. Liam se na ní podíval. Byl na ní on, když mu bylo asi tak pět s rodiči, kteří se vesele usmívali s uličnickými výrazy na tvářích. Tenhle okamžik si pamatoval, bylo to, když rodiče nedostali zrovna žádnou nabídku a oni vyváděli na zahradě. Mimoděk se usmál, ale zároveň měl co dělat, aby udržel slzy. "Měl bys jít spát. Dnešek je lepší zaspat, nebyl to zrovna veselý den," přerušila Liamovo nostalgické vzpomínání babi. Ona sama na tuto chvíli taky vzpomínala. Tenkrát je fotila. Babi mírně zatřepala hlavou a viděla jak její synovec přikývl a zvedl se. Políbil svou poslední žijící jemu blízkou příbuznou na tvář a odešel z obýváku. Cestou do pokoje se ještě zastavil v kuchyni se napít. Na stole znovu ležel ten osudný dopis, který mu od základů změnil život. Ale teprve zítra má zjistit jak moc.
Otevřel dveře pokoje a vzbudil tím kočku, která se na něj zahleděla svýma temnýma očima. "Budu tě muset pojmenovat, jestli tu se mnou budeš…bydlet, ale nevím, jestli se mi bude dařit, pokaždé obstarávat jídlo," promluvil na ni. Kočka, jak jinak, než mňoukla. 3x. "Tak se trochu uskromni," řekl s úšklebkem, myslíc si, jak divně to zní. Skoro si připadá, jako by trpěl samomluvou nebo měl nějakého imaginárního kamaráda. Kočka se opravdu odsunula a Liam si lehl. "Dobrou," zamumlal ještě než usnul tvrdým spánkem.
Letní ráno bylo studené a mlhavé, avšak neobvykle tiché. Slunce se právě probouzelo a ranní rosa se v jeho slabých paprscích třpytila jako diamanty. Ticho a klid byly skoro ohlušující, ale nikdo v létě nevstával tak brzo, protože slunce vycházelo opravdu brzy. Tedy, skoro nikdo. Starý honosný dům uprostřed blat vrzal stářím, a černá kočka, která z onoho domu vyšla, se ladným rychlým krokem pustila k nejbližšímu křoví. Z křoví o chvíli později vyšla mladá půvabná žena. "Kaylo, co tu děláš, víš, že je to nebezpečné," ozval se vzápětí hluboký hlas, patřící mladému pohlednému muži. "Však já vím miláčku, ale málem jsem se nestihla proměnit, v domě je to příliš nebezpečné a dál už bych nestihla jít. Přeci jen je nebezpečí, že mě na volném prostranství někdo uvidí." Muž jen pokýval hlavou jako že rozumí a pohlédl na slunce, které už se plné energie s chutí vrhlo do nového dne. "Pojď, za chvíli se musíme proměnit zpět, nebylo by dobré, kdyby na nás číhal nepovolený pozorovatel," pravil smutným unaveným hlasem Ridick Waller a políbil svou ženu Kaylu. Potom oba rychle odběhli pryč a vrátila se pouze černá kočka.
Zpěv ptáků pronikl o pár hodin později i do malého pokoje hnědovlasého chlapce a probudil ho. Kočka, černá jako uhel ležela na parapetu okna a vyhřívala se. Chlapec se zívnutím vstal a odešel do koupelny se umýt. Potom sešel do kuchyně, která však byla prázdná. Bylo brzo a babi ještě asi spala. Ani se jí nedivil, bylo teprve čtvrt na sedm. Došel tedy zpět nahoru, vzal kočku a bez řečí šel zase dolů. Kočku položil na stůl a šel připravit něco k snídani. Alespoň tak měl čas přemýšlet o divném snu, co se mu zdál. Skoro nic si z něj nepamatoval, věděl jen, že to byl nějaký příběh, který mu byl vyprávěn. Vůbec nevěděl o čem byl a právě na to si snažil vzpomenout. Kdyby věděl, že to bude vlastně pravda…Už dnes. "Liame jsi v kuchyni?" "Jo babi," zavolal v odpověď a pak sykl na kočku "Radši se schovej, babička o tobě ještě neví." "Jsi vzhůru už tak brzo? Copak, nemůžeš spát?"zeptala se udiveně babi, když vešla do kuchyně. "Já vlastně nevím, prostě jsem se vzbudil a už se mi nechtělo spát," objasnil Liam. Ještě o tom nepřemýšlel. Vždycky byl velký spáč a teď, po dlouhé době poprvé, se probudil tak brzo. Zvláštní, jako tenhle celý den. Je poněkud jiný. Něco se změnilo, ale co? "Máš hlad?" Chlapec jen zavrtěl hlavou. "Babi?" začal opatrně Liam "Taky se dneska cítíš tak…..smířená se smrtí rodičů? Já vím, je to divné, ale je to jako by se ve mně něco zlomilo a já se s tím…vyrovnal. A cítím…mám takový pocit, že vlastně ani nejsou mrtví….Jen na čas, hm, zmizeli…" řekl tak trochu nesouvisle, ale tak, jak to cítil. Stará žena s unavenou tváří se trochu udiveně zeptala "Tak ty taky? Já už se taky necítím tak špatně. A pamatuješ na ten sen, co tě včera vzbudil? Mě se zdál taky," rozhodla se, že bude upřímná. Liam to poznal a tak se rozhodl říct jí o svém včerejším objevu "Víš babi, je tu ještě něco,"zhluboka se nadechl "včera jsem našel kočku, a ona mi tak jako rozumí a já se cítím být k ní nějak…vázán. Můžu…?" Babi to pochopila jako výzvu a po chvíli přikývla. "Může tu zůstat, smím ji vidět?" "Čiči, čiči!" Kočka se za okamžik objevila a strnula, když uviděla babi. "Neboj, babička už o tobě ví," řekl na její zastavení Liam. Vypadalo to, že to zabralo, protože kočka vyskočila na stůl a zavrněla. Babi ji pohladila a cítila takový zvláštní pocit. Ale moc se tomu nevěnovala a raději způsobovala blaho kočce, která si to velmi ráda nechala líbit. To Liama povzbudilo. "Když jsme u té upřímnosti a u pravdy," začala znenadání babi "večer ti povím jeden příběh, měl bys ho znát," řekla tajemně babi a odešla z kuchyně.
Liam už se nemohl dočkat večera. Byl strašně zvědavý na ten příběh. Miloval příběhy, zvlášť když mu je vyprávěla babička. Umí to říkat tak, jako by se to odehrávalo přímo v pokoji. Liam si to vždycky dovedl živě představit. A jako naschvál bylo teprve odpoledne. Tenhle den prostě běžel neuvěřitelně pomalu. Hlavně když se těšil až na předposlední fázi dne. Tak jako vždycky.
"To je nuda," zanaříkal Liam, když už asi po sté se mu nepovedl obrázek co kreslil už asi dvě hodiny. Samozřejmě že spotřeboval spoustu papíru. "Kam se babi poděla?Celý den jsem ji neviděl. Ale nejspíš bude u sebe v ložnici," svěřil se číče, která napůl spala na Liamově posteli. "Ještě jsem ti slíbil jméno, viď?" vzpomněl si na včerejšek. "Budu ti říkat, hm….," přemýšlel, ale po chvíli ho něco napadlo. Objevila se včera, a včera se dozvěděl, že mu zemřeli rodiče, takže "Kayla, po mamce," řekl nakonec. Kočka spokojeně mňoukla a zavrněla. Přitom si pomyslela ´Kdyby jenom věděl!´
"Liame, pojď na večeři!" ozval se hlas, který hoch od brzkého rána neslyšel. Babi volala. "Kde jsi celý den byla?" zeptal se zvědavě, když vstoupil do kuchyně. "Uvidíš po večeři," opáčila nepřítomně. "Chjo," povzdychl si chlapec a pustil se do večeře.
Po ní se netrpělivě zeptal "Tak už?" "Buď trochu trpělivý, však se dočkáš," tajemně odpověděla žena. Chlapec obrátil oči v sloup a pomyslel si ´Proč musí být babička věčně tajemná jak hrad v Karpatech? A taky-´ myšlenky však přerušila právě babi. "Liame, chlapče, běž se umýt a jdi do pokoje. A hlavně neusni, nebo začneme až zítra. To možná bude lepší, je dlouhý a bude stejně na pokračování. No nic," poslední tři věty spíš zamumlala pro sebe, ale Liam je slyšel a tak rychle běžel do koupelny se umýt.
Ležel v posteli asi dvacet minut a stále se nic nedělo. ´Že by si ze mě babička vystřelila?´ přemítal Liam. Ale najednou babi vtrhla do pokoje s krabicí v ruce. "Co to je?" zeptal se hoch a ukázal na krabici. "To se dozvíš až při vyprávění," řekla a sedla si do houpacího křesla vedle postele. S utajovaným smíchem po chvíli začala "Bylo nebylo, za devíti-" "Babi!" okřikl ji Liam, když si uvědomil, že takhle začínají pohádky a ne jistě napínavý příběh. !Tak dobře, hezky se uveleb a já ti po večerech budu chodit vyprávět příběh muže, jenž zažil mnohá dobrodružství. Byl to náš předek mimochodem." začala už doopravdy babi, ale pak si vzpomněla na něco, co by měl Liam vědět. "A ještě něco. Ten příběh by ses měl dozvědět ve svých jedenácti letech od rodičů, ale jelikož tu teď už nejsou, tak ti ho povyprávím já teď. Tvoji rodiče mě totiž pověřili, že kdyby se jim něco stalo, tak ti to mám začít vyprávět hned po jejich smrti. Je důležité, aby ho znal každý člen naší rodiny. Nikdo neví proč, ale je to tak lepší. Navíc je to už taková rodinná tradice." Na chvíli se odmlčela, aby to Liam mohl strávit a začala vyprávět příběh, jenž byl tak důležitý, pro Liamovi rodiče i pro něj samotného. To ale ještě nikdo nevěděl. "Takže…" Liam se posunul do pohodlnější pozice a začal zvědavě naslouchat…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tahle povídka?

Ano 73.5% (25)
Ne 26.5% (9)

Komentáře

1 sigam sigam | Web | 9. listopadu 2006 v 13:04 | Reagovat

je to vážně moc pěkné a zajímavé, kdy bude další kapitola?

PS: podívej se prosím na můj blog

2 emilyy emilyy | E-mail | Web | 11. listopadu 2006 v 13:42 | Reagovat

pekne! ohledne tvého dotazu ta soutěž bude probíhat asi tak do vánoc, a podle toho, kolik se prihlásí lidí! Nechces spratelit blog??

a mrkni se na muj prvni blog plosim : www.emilyy.blog.cz

3 Nazartha Nazartha | E-mail | 11. listopadu 2006 v 18:25 | Reagovat

for sigam: máš moc pěknej blog, občas tam zajdu, to se musím přiznat, můžu si ho přidat do odkazů pls? No, a díky za chválu, ale nevim kdy přibyde, mohly by chodit tak do tejdne, podle času.

for emilyy: určo se jí zúčasnim, spřátelit blog? Proč ne, ale upozorňuju tě, že nemám rubriku se spřátelenejma, ale jen odkazy na stránky. A blogy jsou taktéž bezva, hned si tam uveřejním oba.

4 sigam sigam | Web | 12. listopadu 2006 v 10:12 | Reagovat

jasně že můžeš, budu jen ráda, taky si tě přidám do odkazů :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama