Část I.

3. února 2007 v 16:54 | Nazartha |  Na prahu minulosti : Střípky vzpomínek
Tak tohle je nová povídka, vlastně podobná osudu, bude na části, které budou pojednávat pokaždé o někom jiném. A budou se pohybovat okolo vzpomínek. Nevím, co dál bych k tomu řekla, snad jen: Krásné čtení. A řádně mi to okomentujte! ;)



Severus Snape
Jediná lampa, která v této dávno i Merlinem zapomenuté ulici ještě svítila, začala poblikávat, až zhasla úplně a ulice se ponořila do černočerné tmy. Nikdo už tu věky nebydlel. Ani ti, co neměli kde bydlet sem nechodili. Jako by se tu něčeho báli. Říkali mezi sebou, že toto místo je prokleté. Avšak jedna osoba zde bydlela. Byl to muž ve středních letech, který se v této chvíli však zdál být více mrtvý než živý. Ten muž se jmenoval Severus Snape, byl to smrtijed, jež se právě vrátil od pána Zla. Pán Zla byl jistě velmi nespokojený, protože jinak by zde ten muž neležel a netopil se v kaluži vlastní krve. Dlouhé černé na první pohled vypadající mastné vlasy, které rámovaly mrtvolně bledý úzký obličej s neobvykle černýma očima teď byly slepeny jeho vlastní už zaschlou krví a rozčepířené na všechny strany. Severus Snape tušil, že uhodila jeho poslední hodinka a tak se ani nesnažil vstát, aby si vzal nějaký lektvar. Věděl, že již nebude dlouho trvat, a vykrvácí. Vykrvácel by, i kdyby si vzal všechny léčivé lektvary, co ve své skrýši měl. "Neměl jsem Brumbála zabíjet, určitě by mi bylo líp než teď," zasténal potichu muž sebeobviňujícím tónem a znovu zamumlal zdi svou poslední řeč. "No nic, co se stalo, stalo se. To už nezměním. Takže sbohem světe. Nakonec jsem tě měl přeci jen trochu rád, nebyl si zas až tak nespravedlivý. Tedy až v pozdějších letech. V Bradavicích jsem si nakonec docela užil. Teď půjdu za Brumbálem a za Lily. Možná. Půjdu do pekla nebo do nebe?" začínal nesouvisle mumlat a pak s ponořil do něčeho mezi sněním a bděním. Před očima se mu odehrávaly jeho vzpomínky. Útržky jeho života. Na některé by zapomněl rád, ale některé by si v hlavě chtěl uchovat navždy. Ale ani to nejde. Nakonec propadl víru vzpomínek a přestal vnímat okolí.
X X X X X
Právě slavil své páté narozeniny, když se to stalo. Zrovna rozbalil jeden dárek, který měl zřejmě od nějakého kamaráda. Jenže jakmile ho otevřel, balíček vybuchl a na něj se sesypaly různé odpornosti. Začal plakat. "Mamííí!!!" Ale jeho maminka nepřišla, místo ní se ve dveřích objevil otec, který se na něj znechuceně podíval. "No tak, nebul, už nejsi mimino! Neřvi tak nebo dostaneš!" "Ale - " "Žádné ale!" Muž rychlými kroky přešel k synovi a dal mu facku. "Řekl jsem abys tady neřval, akorát mě z tebe bolí hlava. Radši si rozbal zbývající dárky a neotravuj!"

Jako správný aristokrat se musel naučit šermovat. Učil ho to jeho otec, což s ním docela otřáslo. Z otce měl respekt, ale nenáviděl ho, vždy když něco pokazil, byl trestán. A to dost nevybíravými způsoby. A čím byl starší, tím se hrubost trestu zvyšovala. I teď otcova ruka vzlétla, protože opět neudělal správný výpad. Ruka se však v půli cesty zastavila a na otcově tváři se objevil ošklivý úšklebek nevěstíc nic dobrého. "Nu dobrá, nevadí, zkusíme to ještě jednou, ale pamatuj, jestli se ti to znovu nepovede, měl by sis obstarat nějakou mast." Severus sice nepochopil, co tím otec myslí, ale věděl, že by se měl snažit. A věděl správně. Jenže ať se snažil jak se snažil, prostě se mu to nepovedlo. Otec přešel ke stěně a sundal z ní jezdecký bičík. Severusovi se oči rozšířily překvapením a strachem. Té noci se mu nepodařilo pořádně usnout, kvůli bolestem.

Byl jedenáctiletý chlapec a zrovna snídal s rodiči v kuchyni, když přiletěla neznámá sova a upustila před něj dopis. Chtěl si ho hned přečíst, ale zabránila mu v tom otcova ruka. "Až po snídani." zavrčel na něj. Jeho otci to bylo určitě jasné. Je stejný jako jeho matka.
Po snídani si konečně přečetl dopis, který mu přinesla sova a myslel si, že je ten nejšťastnější kluk na světě. Kdyby ovšem tušil, jak budou jeho školní léta probíhat, nikdy by do Bradavic nechtěl.

Pochmurně se rozloučil s rodiči a prošel na nástupiště. Našel si volné kupé ve vlaku a čekal než se rozjede. V tom se dveře otevřely a dovnitř vstoupili jeho dva největší rivalové. "Nazdar Srabusi, tak jak se těšíš na třetí rok v Bradavicích? S námi?" zeptal se jeden. Severus se s nenávistí v očích odvrátil a druhé chlapce okázale ignoroval. To ovšem nepozvané hosty rozzuřilo. "Tak ty neodpovíš?! To je slušnost, víš? Za to tě musíme potrestat." Řekl krutě ten druhý. Když vyšli z kupé, Severus byl značně otlučený a měl růžové vlasy. "Však na vás taky dojde!" zasyčel nenávistně na zavřené dveře.

"Pane Snapee, strhávám Zmijozelu deset bodů a očekávám vás dnes u mě v kabinetu, kde si odpykáte školní trest."
"Ale paní profesorko, to já nebyl, to byli - "
"Mě nezajímá kdo to byl a kroťte se trochu. Chytla jsem vás na místě činu, je tedy zbytečné se bránit nebo svalit vinu na někoho jiného."
"Omlouvám se paní profesorko, v kolik mám přijít?"
"Hned jak se najíte, odvedu vás pak za školníkem, jistě si pro vás najde nějakou práci."
"Ano."
Jakmile profesorka odešla, objevili se Pobertové.
"Gratulujem Srábku, a užij si trest!" ozval se nepříjemně jeden Poberta a odešel se svými vrstevníky pryč. Severus naštvaně nakopl zeď a vydal se do společenské místnosti.
"Severusi! Musím ti něco říct. Chodím s Jamesem!"
"S Potterem?"
"Ano." Lily byla zjevně nadšená.
"Vždyť…vždyť ho nenávidíš…" zašeptal slabě Severus, přeci teď neztratil svou jedinou lásku? A hlavně kvůli Potterovi?!
"Ale to bylo před tím, teď se změnil a já se do něj zamilovala! Už tě nešikanuje a ani se nevytahuje. A je naprosto úžasný!"
"Aha…no, tak to gratuluju." odpověděl dutě sedmnáctiletý Snape.
"Severusi děje se něco? Ty nemáš radost? Konečně jsem šťastná!"
"Ale samozřejmě že mám radost, ale omluv mě prosím, musím se učit na OVCE."
"Jistě, teď už se ale nebudeme vídat tak často, hodlám s Jamesem strávit co nejvíc času, nevadí i to?"
"Ne, to je v pořádku, hlavně že jsi šťastná…"
"Takže Severusi, opravdu se ke mně chceš přidat?"
"Ano pane, stoprocentně."
"To je skvělé. Jsi lektvarový mistr v pouhých sedmnácti letech, budeš se mi hodit. Nastav ruku."
"Jsem rád, že vám mohu sloužit."
"I já jsem rád, že jsi se ke mně přidal. Řekni, jsi hrdý, že jsi jedním z nás?"
"Velmi, mistře." odpověděl pyšně.
"Výborně."
"Brumbále, co se stalo?"
"Potterovi jsou mrtví, všichni až na jejich ročního synka Harryho. Věštba se začíná vyplňovat Severusi. Lord Voldemort je na pár let pryč, ale nejsem si jistý, jestli to vydrží dlouho."
"I Lily?"
"Co Lily? Jestli i ona, ano, ani ona to nepřežila. Obětovala se pro Harryho. Ale teď, mám pro tebe návrh. Lektvary jsou tvá silná stránka a profesor Křiklan odešel na odpočinek, nechtěl bys - "
"Velmi rád Brumbále, děkuji."

"Luciusi, když nic nechápeš, tak se do toho nepleť!"
"Jak nic nechápu, vždyť je to jasné, i ty jsi zradil!"
"Když si to myslíš, vyvracet ti to nebudu."
" … Tak jak to tedy je."
"Mistr je poražen a jestli nechci jít do Azkabanu, tak … Brumbál je pojistka, že jednosměrný lístek do vězení nedostanu."
"Velmi chytré."
"Co bys čekal?! Nejsem jako Pettigrew."
"To ne, ale stejně tě budu nějakou dobu sledovat."
"Když chceš…"

"Pan Potter, naše nová celebrita………"

Tady se jeho mysl zasekla, je pravda, že když člověk umírá, přehraje se mu před očima celý život, ale ne vždy to stihne. Už to nebyly vzpomínky, přeměnily se ve změť nejasných obrazů, rychle jdoucích za sebou. Severus věděl, že už nevydrží. Jeho poslední slova se tiše roznesla mezi stěny pokoje a pak se vytratila stejně rychle, jako vyšla z mužových úst.
"Miluji tě….Lily."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 age age | Web | 4. února 2007 v 22:11 | Reagovat

nj, nááádhera. jak jinak. sem ráda žes spátky ;D. k tý kapitole, trochu mi to připomínalo Osud nelze změnit

2 Nazartha Nazartha | E-mail | 5. února 2007 v 18:41 | Reagovat

jj, to jsem původně v úmyslu neměla, ale už to tak je...a díky za chválu, celá se červenám ;))

3 žabička z rybníčku žabička z rybníčku | Web | 8. února 2007 v 14:47 | Reagovat

no boží přímo krása až je mi snapea docela líto:) :(

4 Nazartha Nazartha | E-mail | 9. února 2007 v 16:31 | Reagovat

Jé díky!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama