II. část I. kapitoly

30. března 2007 v 8:33 | Nazartha |  Hra osudu
Takže vám přináším druhou část povídky Hra osudu.

Není to nic moc a dělané narychlo. Ale je to zase po dlouhé době něco. Jelikož vážně nemám moc času ani chutě, předpokládám, že se zde opět dlouho nic neobjeví, tak se omlouvám. A dala jsem anketu o povídky na přání, ty by eventuelně mohli být, páč povídky nejsou i z nedostatku mého nápadu...Tak kdyby jste chtěli p. na přání, napište, kamkoli. Ale teď k samotnému ději povídky:
Vstoupili do knihovny a koho tam nevidí. U jejich speciálně zastrčeném stolku daném na místě tak, aby si k němu nikdo nechtěl sednout, sedí ta nová páťačka. Postavili se před ni a čekali. Jenže Jessica byla tak zabraná do své malby, že ani nezaregistrovala jejich poměrně hlučný příchod. Teprve když si James odkašlal, Jessica polekaně zvedla oči od pergamenu.
"Děje se něco?" zeptala se
, když se kluci neměli k odchodu a jen na ni zírali.
"Jen to, že sedíš u našeho stolu," opáčil Sirius.
"Ale je tu ještě spousta jiných stolků, určitě vám nebude dělat problémy sednout si tam, ne?" odpověděla klidně.
"A proč si tam tedy nesedneš ty?"
"Proč jo? Já tu byla dřív než vy, tak si najděte jiné místo."
"Fajn!" křikl naštvaně James, kterého tato debata rozčilovala.
"Fajn!" odpověděla mu stejným tónem i Jess.
"Fajn!" opět zopakoval Dvanácterák a zuřivě odklusal se závěsem svých kamarádů, kteří jen tak tak zadržovali smích, k vedlejšímu stolu. Když po ní černovlasý brýlatý chlapec střílel pohoršenými pohledy, všiml si, že její tvář je posmutnělá. Drcl proto do kamarádů a po spoustě gest a nechápavých obličejů a nakonec vítězných a úlevných výrazů Remus usoudil, že je to nejspíš kvůli nim, a tak by se jí měli omluvit. Proto se tedy kluci sebrali a stoupli si ke stolečku, u kterého dívka seděla.
"Hele, jestli jseš kvůli nám tak…to…no, smutná…tak promiň…My jsme nemysleli, že by tě to…mohlo nějak sebrat…takže…se za nás…ehm…omlouvám. Fakt promiň," soukal ze sebe Sirius při pohledu na její pobledlou opálenou tvář lemovanou dlouhými hustými vlasy.
"A co ta změna najednou?" otázala se zvědavě a trochu potěšeněji.
"No..." přidal se Petr.
"Už podle toho smutku ve tvém obličeji jsme usoudili - " snažil se dopovědět James, ale byl přerušen dívkou.
"To je to tak vidět?" zeptala se trochu polekaně Jessica.
"To není kvůli té hádce?" podivil se Remus.
"No, vlastně ani ne, spíš…osobní problémy," podotkla opět posmutněle.
"A nechceš se svěřit?" zajímal se James
"A nevíš asi komu?" vybafla mírně zoufale
"Nevím jestli sis toho všiml, ale jsem tu už přes dva měsíce a ještě jsem si nenašla žádný kámoše. Nechápu proč. Tohle se mi nikdy nestalo, ale poslední dobou na mě ty dokola se opakující události prostě - " nedořekla
"Tak zapůsobily," ozval se Sirius.
"Jo, to je ono...zapůsobily," tiše vydechla.
Kluci tam rozpačitě stáli a nevěděli co říct. Aby přehlušil to trapné ticho, se Remus zeptal
"Co to kreslíš?"
"Já ani pořádně nevím. Prostě to, co mě napadne. Budete tady tak stát nebo si sednete?" odpověděla po chvilce.
"A nechceš se svěřit nám?" vrátil se k předchozímu rozhovoru Remus mezi tím, co si sedal naproti ní.
"Ráda bych, ale kdo ví, jestli vám můžu věřit, teda bez urážky, ale navíc je ještě moc brzy na to, udělat ze sebe buď chudáčka nebo zavržení hodného spratka," vzdychla spíše pro sebe, začala si balit učebnice a šla vrátit pár knížek.
"Kam jdeš?" zeptal se ještě stojící Srius.
"Do společenky, ale to je teď jedno."
"Tak na nás počkej, jdeme s tebou," rozhodl James. To Jessicu příjemně překvapilo a tak počkala než si sbalí tašky, co si přinesli z Prasinek.
"Musím říct, že jste mě docela překvapili, mluvíme spolu asi pět minut poprvé od začátku školního roku o něčem jiném než o škole a už chcete jít se mnou?" zeptala se Jessica do ticha.
"Příjemně překvapili?" zeptal se s šibalským úsměvem Sirius.
"Jak jinak," I Jess vykouzlila na tváři úsměv. S těmihle kluky se nešlo nesmát.
"Třeba už vážně nacházíš přátele," pronesl vážně Remus a ukázal na sebe a ostatní.
"Snad," řekla Jessica tak tiše, že jí kluci sotva slyšeli a rozuměli.
"Určitě," řekl James, který si Jess už velmi oblíbil. Nakonec, i přes toto období to byla dívka, se kterou se člověk nenudil za žádných okolností a nebyla ani trochu namyšlená. Ale pak se mu do mysli vkradla Lili a její smaragdově zelené oči . Je to dívka, která ho okouzlila už v prvním ročníku, ale která ho stále odmítala. Přesto to nikdy nevzdal. Začal se trochu stydět, kvůli svým myšlenkám na Jessicu místo na Lili.
"A sakra!" přerušil tok jeho myšlenek Petr "už je takdy zase!"
"Kdo?" zeptala se Jess nechápavě i přes to, že to věděla moc dobře.
"Ta zatracená kočka, Paní Norrisová" nechal se slyšet Sirius "všem kříží cestu a pak jde pro Filche," třásl se odporem.
"Hm, tak teď se to změní," řekla s uličnickým úsměvem Jess, když si nandávala gumové rukavice, které vytáhla kdo ví odkud.
"Obstupte ji!" přikázala a pak jí se značným znechucením vzala do rukou a nesla jí k nejbližšímu brnění. I když se kočka bránila, Jess nepustila a šla dál. Ostatní se chvilku střídavě koukali na brnění a na dívku s gumovými rukavicemi a triumfálním úsměvem ve tváři s otevřenou pusou, ale pak se začali znenadání smát a nemohli přestat.
"Tak tohle musíme podnikat častějc," řekl mezi smíchem Remus "To se vážně povedlo!"
"Tak už pojďte," vyzvala partičku Jess, když jejich smích konečně polevil.
"A co Filch?" zeptal se obávaně Petr.
"Ten ji najde buď dnes večer nebo až zítra a pak to bude na mě," odpověděla klidně.
"Ty...tys to neudělala poprvé?" zeptal se s úžasem James.
"No, ani ne, někdy večer, když nemůžu spát, se procházím po hradě nebo venku a ona mi skoro pokaždý vleze do cesty. Nechápu jak to dělá, ale vždycky mě přistihla. Škoda, že už nemám svůj plášť..." dořekla před obrazem Buclaté dámy, vchodu do nebelvírské věže. "Mimbulus Reculia" řekla heslo a vešla. Kluci na sebe významně pohlédli a vešli za ní do místnosti.
"Takže co teď? Co podnikneme, když se za chvíli vracej ostatní z Prasinek? To nakupování nám trvalo déle než jsme zamýšleli," spíše konstatoval Petr.
"No..." protáhl Remus, ale pak se obrátil na Jessicu "Proč jsi vlastně nešla do Prasinek?" zajímalo ho. "Ehm...moji rodiče už…už nežijí a pěstouny nemám zrovna dvakrát v lásce. Vlastně jsem nedostala ani formulář," vysvětlila po chvíli s malými rozpaky.
"Promiň, to jsem nevěděl, -"
"Ne, to je v pořádku, ani jsi nemohl. Navíc, už si na ně ani nepamatuji, vůbec jsem je neměla šanci poznat a pravdu jsem se dozvěděla až před rokem. Člověk si zvykne, musí," vydechla. "Ale všichni, kteří mé rodiče znali, říkají, že jsem jim velmi podobná, takže aspoň něco," vykouzlila na tváři nucený úsměv.
"Už se o tom nechci bavit, prosím." To kluci chápali a tak alespoň přikývli.
"Co jsi vůbec kreslila na tu...esej? Byla to esej, že?" změnil téma Sirius.
"Jo, byla to esej. A co jsem kreslila? To co nejčastěji, už jej maluji úplně automaticky, draka. Hodně se o ně totiž zajímám, teda, je to spíš můj koníček. Mám je ráda, jsou to silná, urozená a hrdá zvířata," konečně se upřímně usmála Jess.
"To je zajímavý, vidíš, o tom jsem ještě nikdy nepřemýšlel," přiznal Sirius.
"Třeba ti s tim někdy poradim, je dobré o tom něco vědět" mrkla na něj.
"Já spíš doufám, že to nebudu potřebovat," řekl, ale když viděl Jessičin uražený výraz, rychle dodal " i když jsou to opravdu zajímavá zvířata...přijde mi to prostě trochu nebezpečný," a udělal tak nesmyslnou grimasu, že se každý hned rozesmál.
"Ty jsi fakt číslo Tichošlápku," smál se Remus
"No ty máš co řikat Náměsíčníku," pravil mu na to dvojsmyslně Sirius a Remus se tajuplně usmál.
"Máte velmi zajímavé přezdívky, fakt hezký, jak jste na ně přišli?" otázala se uznale Jess.
"To se určitě jednou, vlastně snad brzo dozvíš," řekl na to James a i když Jess pochopila, že dnes se už víc nedozví, zkusila to ještě jednou "A co když se budu ptát každý den, nepoleze vám to krkem?"
"Možná nám trochu krkem polezeš, ale my to zvládnem, s tím počítej," šelmovsky se usmál Remus.
"A kam se vůbec poděl Petr? Kde je?" zeptala se najednou.
"Hele, nechal nám tady vzkaz a my si ani nevšimli, že zmizel" podotkl nevěřícně James.
"Tak čti už" vybídl ho po dlouhé odmlce netrpělivý Sirius.
"Oukej, jdu na to: "Ahoj kluci, Jessico.
Omlouvám se za náhlé zmizení, ale
uvědomil jsem si, že mám v Prasinkách schůzku s Rachel."

"Musel se při tom psaní asi hodně červenat," přerušil ho Sirius "Tak čti dál."

"Vypadá to zatím dobře, ale nevěděl jsem, jak vám to mám
říct. Jsem si jist, že to pochopíte. Musí vám to zatím stačit.
Ahoj, Červíček."

"V tom případě mu chybí kuráž," odtušila Jessica. "Ani moc ne, ale i přes to trefa," dal jí tak nějak za pravdu Sirius a pokračoval "skoro vždy souhlasí s naší většinou i když svůj vlastní názor má. Vypadá to spíš, jako by ho neuměl použít. Vím, že to zní absurdně, ale všechno je možné," dokončil významně.
"To už je tolik?! Vždyť tu nejsme tak dlouho a ostatní se budou za chvíli vracet! Nemám dokončenou tu esej sakra!" zděsila se najednou Jess.
"Vždyť je teprve sobota a dodělat to můžeš i s ostatními," uklidňoval ji James. "Já jsem radši, když jsem v knihovně sama, omluvte mě," řekla, když si balila věci
"A pozdravujte Petra až přijde, zatim!" volala už ve dveřích.
"Úspěšné dokončení!" popřál jí ještě Remus, ona vykoukla, vesele mrkla a zmizela v obraze. "Ta má ale temperamen,t" uznale kývl James aniž by se věnoval náhlému úprku děvčete, a šel do chlapeckých ložnic. Kluci na sebe kývli na souhlas a rozeběhli se za ním.
Když Jessica konečně dopsala zdlouhavou esej na lektvary a ještě delší na OPČM, byl už čas večeře. Vstoupila do síně přesně na začátek večeře a tak si chtěla sednout na své obvyklé místo, ale začali na ni zuřivě mávat kluci. S potěšeným úsměvem si k nim přisedla a nandala si pořádnou porci.
"Jak to, že toho sníš tolik?" zeptal se s plnou pusou Sirius.
"V knihovně člověku vyhládne," usmála se rovněž s plnou pusou a dala tak najevo, že se chce v klidu najíst.
Lili Evansová, seděla na konci stolu a pozorovala rozdováděnou partičku čtyř nejpopulárnějších kluků, kteří měli na svém kontě už řadu průšvihů (většina položek v seznamu na dveřích školníka Filche co se nesmí přibyla díky nim). Vtom do síně vstoupila ta nová studentka a kluci začali zběsile mávat. Studentka, která obvykle seděla sama se s úsměvem rozešla ke smějící se partě a sedla si vedle Remuse. Jessica se pustila do jídla a občas se zasmála ( spíš vyprskla smíchy) nějakým vtipům divoce debatujícím spolužákům. Když si ji Lili tak prohlížela, uvědomila si, jak je dívka hezká. Její dlouhé kaštanové vlasy do pasu na konečcích černé měla svázané černou stuhou do jednoduchého culíku, kulatá tvář a v ní velké tmavě zelené oči, je opálená do hněda. Její vysoká štíhlá postava byla třešničkou na vzhledu. Umí všechny okolo sebe rozesmát a člověk se s ní nejspíš nenudí. V tu chvíli Lils pocítila osten žárlivosti, kterou ale hned zahnala, když si uvědomila, ke komu ji cítí. Začala se nimrat v jídle a nakonec odešla.
Jessica viděla odcházet Lili a šťouchla do Jamese.
"Není to ta dívka, co se ti líbí?Teď máš šanci," zamrkala, on se usmál a rozeběhl se za Lils. "Asi se nezmění," usmála se.
"Ne, myslím, že ho nepřevychováme k obrazu svému, nemá to rád," opáčil sarkasicky Remus a - teď už - čtyřka vybuchla už po kolikáté smíchy.
"Hele, tak už jdem taky, jsem sita," zahrála si na způsobnou a kvartet opět propukl v hurónský smích a vyšel z velké síně. Jess sice nechápala, proč se tolik smáli, ale s radostí se přidala.
Když přišli do společenské místnosti, uviděli Jamese a Lili ve vášnivém objetí. Čtyřka zůstala přimraženě stát ve dveřích a zírala na ně s otevřenou pusou.
"Tak o tomhle jsem nikdy neuvažovala, dali se do hromady tak najednou nebo mě klame zrak?" zašeptala Jess.
"Taky jsem si to nemyslel a jelikož to vidíme všichni, zjevně se nám to nezdá," řekl jí na to Remus taky šeptem.
"Ehm, nechceme vás rušit, jen projdeme do ložnice," ozval se Sirius a spiklenecky mrkl na Jamese. James s Lili se od sebe odtrhli a Lili trochu stydlivě sklopila oči, aby nebylo vidět, jak je rudá. Jessica šla s kluky do chlapecké ložnice, aby tam probrali to, co právě viděli a dohodli se, že ze svých spolubydlících vytáhnou co nejvíc. Například, jak se dali dohromady tak rychle, když se pořád hádali.
Jessica asi po půl hodině živé debaty přešla do prázdné dívčí ložnice. Usmívala se. Konečně našla přátele. A ne jen tak ledajaké. A ani jediné, ale o tom zase příště…
Tak doufám, že se vám to líbilo a prosím o komenty, ty mě teď povzbuzujou a dávají mi inspiraci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chtěli byste nějakou povídku na přání?

Ano 88.4% (38)
Ne 11.6% (5)

Komentáře

1 age age | Web | 30. března 2007 v 16:30 | Reagovat

haha, a zase prvni ... ;D mimochodem, rozviji se to zajimave, tesim se na dalsi

2 Ewelin Ewelin | Web | 30. března 2007 v 18:10 | Reagovat

Je to pěkný, dobře se to čte a chybí snad jen pokračování...:)))

3 Kaitlin Kaitlin | Web | 1. dubna 2007 v 22:06 | Reagovat

moc pěkná povídka, pěkná kapitolka..no co dodat - maximálně jen to, že se mooooc těším na pokračování..=)

4 Nazartha Nazartha | E-mail | 2. dubna 2007 v 15:56 | Reagovat

Děkuji, abych pravdu řekla, nečekala jsem že se bude líbit. A abych řekla druhou pravdu, vůbec netuším, jak mám pokračovat, takže kdy bude další to je v nedohlednu...

5 žabička z rybníčku žabička z rybníčku | Web | 17. dubna 2007 v 19:19 | Reagovat

jo další další další honéém.A taky nějakou povídku pro remuluse prosím,prosím moc se mi líbí:))))))

6 miki miki | 3. května 2007 v 15:40 | Reagovat

to je super bude i pokračování?

7 Čuky Baby Čuky Baby | 23. června 2007 v 18:34 | Reagovat

Plánuješ někdy vůbec další kapitolu???? Jinak pěkná povídka.

8 Nazartha Nazartha | E-mail | 25. června 2007 v 17:18 | Reagovat

Díky, jinak plánuju, jenže jsem si dala přestávku, ovšem teď už to není ani tak z nedostatku múzy jako spíš leností.Ale ani teď to nepůjde tak rychle, jelikož mám zavirovanej počítač a dostanu se na něj jen sem tam...Ale budu se snažit.

9 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 24. července 2007 v 21:36 | Reagovat

janě že líbilo! v životě jsem ještě neviděla kapitolku, která by se mi nelíbila! :D je to vážně nádherná povídka, fakt skvělé! píšeš suprově, už se moooooc těším na další =o)

10 jasmine jasmine | Web | 27. července 2007 v 14:51 | Reagovat

Je to bombastický a bude někdy další kapitolka???

11 barbora barbora | 30. července 2007 v 23:00 | Reagovat

je to skvele:D tesim sa na dalsiu:))

12 Nazartha Nazartha | E-mail | 6. srpna 2007 v 19:12 | Reagovat

Děkuju :))) Ale nevim kdy bude další, zasekla jsem se na druhym odstavci...

13 Kattelinka Kattelinka | 30. ledna 2008 v 11:46 | Reagovat

To je naprosto skvělí......jen by me zajímalo,proč se jmenuje Blacková

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama