Osud

29. dubna 2007 v 15:55 | Nazartha |  Osud nelze změnit
Přináším vám sem myslím šestý osud v řadě.

A taky asi na dlouho poslední článek, co tu vidíte.Tohle už totiž nejde dál. Jistě jste si všimli, že se tu nějaký článek objeví jen zřídka kdy a proto jsem se rozhodla. S touto stránkou skončím. Nebudu jí rušit úplně, ale ani sem už dlouho nic nepřidám. Škola a žádné nápady mi prostě nedávají na výběr. A tak jak je teď skoro oblíbeností, i já přestávám. Samozřejmě, že se sem tam někde objevím, ale už to prostě nebude tak často. Stránku obnovím až na ní budu mít čas plně se jí věnovat. Je mi to líto.
No, a něco pozitivnějšího, udělala jsem novej layout, kterej sem měla v plánu už přes měsíc. Je takovej rozlučkovej. Ale teď už vás nechám číst. A mé jakž takž první věnování bude všem, kteří na tuto stránku zavítali, ale hlavně Age, která se osudu domáhala už...dřív. Tak doufám, že se to bude líbit.
PS: Všimli jste si, že jsem do textu konečně hodila obrázek?
Rozhrnul oponu a roztančil po pódiu svůj Poslední tanec, kdy hrál hru naplněnou spoustou emocí. Byl to opravdu jeho poslední tanec. A ještě k tomu tanec bez publika.

"Proč si utekla má milá? Já miloval tě a tys zmizela, nebyla´s snad šťastná?Opustila´s mne a já marně hledat tě šel. A když uplynul rok jeden a dní dvacet na to, já objeviv tě mezi stromy, rozsápanou supy a přesto stejně krásnou jak pamatoval sem tě.
Ach milovaná, proč´s jen nic neřekla!
Však pravda! Já měl říct ti to nebezpečí, které hrozilo ti. Avšak na obhajobu svou řeknu ti, že miloval sem tě a myslel, že ty mne také! A i tak sem tě nechal utéci a jít na jistou, předem nejen smrtí určenou záhubu. Já hlupák! Pozdě však si něco vyčítat.


I zeptal já se osudu, který pravil mi, že chyba ničí to nebyla. Já mu ale nevěřil. Výčitky a zloba na mne i tebe mne ovládla. Upokojil mne tím, že to on ti má milá smrt připravil, a že osud prostě prý změnit nelze, i když jej znáš předem.
I se svěšenou hlavou a i přes to černými myšlenkami sem optal se:
Co teď tedy čeká mne dál?
Osud jen němě pokýval a vypravil mne domů. Já však nechtěl se vzdát jen tak snadno, a proto obrátiv se, narychlo vykročil sem zpět.
To byla ale chyba velká, tím i já svému osudu dostál.
Na cestě nazpět já zaškrcen obrovským hadem byv. Nyní má milá znovu tě uvidím! A již chápu bezeslovnou odpověď. Budeme znovu šťastni spolu bez problémů z života!"

Poklonil se. Naposledy. S nemalým znechucením odhodil masku. Hlavně v maskách jsou vzpomínky, spousta vzpomínek, a ty on oživovat nechtěl. Když ale viděl, jak jeho z nespočetných dalších tvářích leží jen tak na zemi, došel k ní a sehnul se pro ní.
"Bolí tě opustit divadlo?" ozval se za ním ženský hlas mluvící s účastí.
"Aryano,"pozdravil ženu tiše "Jak by se líbilo tobě opustit celý tvůj život? Nezažil jsem nic jiného než tuhle budovu a lidi v ní. A teď to musím všechno opustit…Vždy jsem žil jen herectvím, hrál jsem s láskou, dokázal jsem se vcítit do jakékoli role a…" hlas se zlomil.
Mladý muž jen ještě pevněji sevřel masku a sklonil hlavu ve stejné chvíli jako žena.
"Jednou se vrátíš a znovu okusíš sladkou chuť a příjemný pocit, který přináší potlesk publika za dobře odvedenou práci. Neboj se. Teď již však jdi a najdi cíl své cesty, aby ses mohl co nejdříve vrátit."
Muž jen sklesle zakýval hlavou, masku položil zpět na zem a vydal se k východu.
"Štěstí neexistuje. Nikdy neexistovalo. Vždy, když někdo myslí si, že jej našel, ztratí se. Jen náhoda nebo přesvědčení zachvátí generaci lidskou, když vznáší se. I když náhoda podle někoho neexistuje také.
I muž, který se ono štěstí vypraviv hledat šel, nenajde nic než pocit. Pocit, který později stejně zanechá prázdnotu… A tím jde za zhoubou vlastní."
Žena se uklonila a odhodila masku. Dopadla k té druhé. Toho si však Aryana nevšímala, protože v maskách jsou vzpomínky. Vzpomínky na chvíle, které chtěla v tuto chvíli zapomenout. Se slzami v očích přehlédla prázdný sál. Ani jí nikdo netleskal.
Zatáhla oponu a obešla masky. Nikdy už nebude nic jako dřív.
Masky jen ležely vedle sebe a navzájem se hypnotizovaly prázdnými pohledy. Tu je zvedla neznámá síla a položila je do bedny. Jakmile dopadly na slámu, ozval se temný hluboký hlas.
"Nejen v hrách je pravda, osud změnit nelze, proto není třeba se o to ani pokoušet. Nikdo to nikdy nedokázal…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 age age | Web | 14. května 2007 v 19:58 | Reagovat

jeee, dekuju za venovani, ja sem na tom ted podobne a i kdyz blog porad vedu, pridam tam novy clanek jednou za mesic. ale ted tam zrovne jeden je, nova kapitolka, tak se muzes juknout. Jinak hodne zdaru, hlavne ve skole ;D a hlavu vzhuru

2 Nazartha Nazartha | E-mail | 15. května 2007 v 16:16 | Reagovat

Díky, tobě též ;)), na kapitolku se již řítím plnou rychlostí :))

3 age age | Web | 28. května 2007 v 21:08 | Reagovat

uz se tesim ... ja se na ni chystam taky,jenomze to jsou samy sliby a predsevzeti a nakonec je to rychlost hlemyzde (kerej se jeste musi ucit na zkousky ... eh ... pardon,mel by) ;DD kazdopadne se tesim

4 Nazartha Nazartha | E-mail | 29. května 2007 v 7:35 | Reagovat

Mno jo, tak to bývá vždy...až dostanu tu správnou náladu, tak uveřejnim asi ještě jeden osud a na čas fakt končim, páč já mám pomlky fakt neuvěřitelně dlouhý...a mimochodem, hezký učení se ;p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama