Jeden den v životě pobertů

2. října 2007 v 17:43 | Nazartha
Konečně uveřejňuji tu slíbenou jednorázovku. Není to nic závratnýho (Původně je to totiž práce do mudlovský školy), ale i tak doufám, že se to bude líbit.

Jak už jsem psala, je to práce do školy. Dostali jsme ve slohu pár slov, a na ně jsme měli něco napsat. Já stvořila tohle. A prosím o okomentování.
Jinak, neodehrává se to v době HP, je to pouze o třech klukách, kteří mají poberty jen strašně rádi.

A tady jsou už i slova (Jsou v textu podtržená, ty co se tam vyskytují častěji jsou však jen jednou):
Slovo, kniha, modrý, osmý, můj, tvůj, patery, první, učit se, kousat, dobře, někdy, na, po, a, protože, ať, kéž, auvejs, bum.

A samotný příběh, užíjte si to ;)))
UPOZORNĚNÍ: Autorka předem upozorňuje, aby si toto profesoři, učitelé a vůbec veškerý školní personál nebral osobně, aby to naopak bral optimisticky a s nadhledem a nemračil se na zpracovatele této práce.
"Dělejte kluci, nebo to nestihneme!" volal zadýchaně černovlasý chlapec, Jakub Hrnčíř.
"To nestihneme tak jako tak," skepticky a zároveň mrzutě se ozval Roman Lendl.
"Hele, jsi v tom s náma, tak nebuď naštvanej. Předtím se mi nezdálo, že by ti to vadilo." Poslední z trojce chlapců, Simon Černý, projevil svůj názor a přitom se ošklivě podíval na svého plavovlasého kamaráda, který se tvářil tak nesouhlasně. Ten se uraženě ušklíbl a rychlochůzi změnil v klus. Jeho přátelé ho následovali se zbědovanými výrazy.
XXX
"Zase jste přišli pozdě…" zkonstatoval zavalitý učitel s milým úsměvem (který ovšem někdy vyvolával hrůzu, hlavně o písemkách a zkoušení), když tři mladíci, v obličejích úplně rudí od běhu, vlétli do třídy, div že nevyrazili dveře z pantů.
"Kvůli čemu to bylo tentokrát, další podpálení chemické laboratoře, skluzavka na chodbě před kabinety nebo snad švábi na dívčích záchodech?"
Kluci se po sobě svorně podívali. Jejich třídní je měl přečtené (A/N: asi tak jako každý na škole). Proto se rychle snažili vymluvit na první věc, která je napadla.
"Ne pane učiteli, dnes jsme jen zaspali." I když to bylo řečeno naprosto vážně, všem bylo jasné, že to není pravda (A/N: No neříkala jsem to?). I muž za katedrou si to uvědomoval, rozhodl se však hrát jejich hru, třeba se zase dobře pobaví.
"Zaspali? Nic proti vám chlapci, ale vy jste tak živá povaha, že mě přímo udivuje, že vás dokázala dohnat tak normální věc jako je tvrdý spánek."
"Náhodou, spánek a holky jsou dvě nejlepší věci, co kdy kdo vymyslel! A ještě jídlo," opáčili skoro naráz dva ze tří výtržníků. Třídní se jen zasmál a vyzval všechny žáky, aby se s ním vypravili do tělocvičny na první školní akci tohoto roku.
XXX
"Hrnčíř, Černý a Lendl okamžitě do ředitelny!" rozlehl se hysterický hlas po tělocvičně o půl hodiny později a ve dveřích se objevila fialová hlava zástupkyně ředitele. Všichni, kteří chvíli nechápavě hleděli na, nyní již zavřené, dveře, se sborově rozesmáli. Ono taky vidět nenáviděnou šedovlasou učitelku se zářivě fialovým přelivem se nepoštěstí často. Kluci po sobě hodili úsměv "vyšlo to" a s nevinnými pohledy, kterými počastovali celou místnost, se vydali na další návštěvu k řediteli.
Jakmile se za vyučující a záškodníky zaklaply dveře, ředitel, který právě zíral kamsi do prázdna a upíjel svou ranní, kávu měl co dělat, aby nevyprskl doušek, který právě usrkl.
"Ehm, nevěděl jsem, že máte novou vizáž kolegyně," začal nejistě s pohledem upřeným na její vlasy a barvu stékající přes obličej až na její ramena. Ta ho jen zpražila pohledem a palcem ukázala na tři osoby stojící se za ní a zadržující výbuch smíchu, který málem přišel s ředitelovou první větou.
"Ach, takže to vy? Kolikrát jste tu už tenhle měsíc byli? Čtyřikrát? Pětkrát?" vrhl na ně unavený poloúsměv.
"Sedmkrát," pípl blonďák.
"Dokonce, a to je teprve dvacátého," povzdychl si ředitel a rozhodil rukama, "Tak co mám s vámi dělat? Psát rodičům už zřejmě nestačí, poznámky také nemají cenu, a jako trest výpomoc se školníkem vám také nedám, protože nechci riskovat jeho případnou výpověď. Takže mi dejte žákovské a rodičům zavolám také. Můžete jít."
Trojlístek nic nenamítal, všichni tři věděli, že je jasné, že to byli oni a že se z toho nevykroutí. Tak to nechali být a obrátili se k odchodu.
Kolegyně však nad jeho verdiktem zalapala po dechu a už se sápala, že vysloví svůj názor, ředitel si toho všiml a zastavil chlapce ve dveřích.
"Mimochodem, jak jste to udělali?" Učitelka na něj vrhla pohoršený pohled a s vědomím, že tady se jí podpory nedostane, odkráčela do kabinetu.
"No, nad dveře do třídy jsme ke klice přivázali kbelík s modrou barvou na vlasy, a jakmile někdo vešel do místnosti, kbelík se převrátil přímo dotyčnému na hlavu. Teď to bylo fialové, protože se ta barva ještě neuchytila, ale zítra…" Jakub se odmlčel, jako by si teprve teď uvědomil, komu to vlastně líčí. Pak ale tiše dodal: "Zítra bude mít modrý účes."
"Aha, tak běžte." Když kluci vyšli z místnosti, slyšeli už pouze hýkavý smích svého ředitele, který se teprve teď mohl naplno rozesmát.
"To se povedlo, co myslíte?" zeptal se Simon na cestě zpět do tělocvičny a rozproudil tak další hovor na téma "Co uděláme příště".
XXX
Později po škole kluci seděli v Kubově pokoji a probírali se povídkami vytisklými z internetu. Jelikož všichni tři milovali Harryho Pottera, ba byli jím přímo posedlí, konkrétně dobou pobertů, povídky byly právě na toto téma. Najednou se Kuba rozesmál.
"Hele, tohle je o tom, že poberti poslouchaj Polednici, kterou recituje jejich spolužačka, a maj u toho různý komentáře, tohle mě ale dostalo snad nejvíc: pro tebe, ty zlobo, ty!
Remus: Ta panímá fakt zajímavou slovní zásobu....
James: No, já nevím, jestli sou naše nadávky normálnější....
Sirius: No jasně, jen si to představ: ( potichu deklamuje ) Bodejž si jen trochu málo mlčel, ty vypelichanej vořechu s pochybným rodokmenem. Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty, a mě hasne u vaření, ty křivouchá ochechule, obrostlá něčím, co připomíná spíš řasy, než chlupy....""
(A/N: povídka Tragikomedie od Lejdynky - okopírovaný odstavec)
Všichni tři se bláznivě rozesmějí.
"Tak takhle se cituje matka!" poznamenal Simon se smíchem a hodil papíry, co držel v ruce na hromádku k ostatním.
"Já tohohle čtení mám pro dnešek dost, ještě se musím učit a chci začít číst knihu z knihovny, půjčil jsem si-" řekl najednou Roman, byl však přerušen Simonem:
"Mlč, ještě slovo o učení a začnu kousat! Možná to odnese tvůj nos. Anebo můj chrup."
"Dobře, tak fajn, vzdávám to, ale pak nechtěj poradit o písemce, jo? Já už stejně půjdu, už je půl osmý, ještě někdy dneska zavolám, možná." Opáčil Roman a postavil se.
"Ale stejně byste se na to učení měli taky podíva- Auvejs! To bolelo!"
"Neříkej. Já tě varoval."
"To je sice klidně možný, ale po tobě knížkou nikdo neházel, takže ani nevíš, jak to bolí." řekl a mnul si postižené místo.
"A stejně, já vás donutím se učit a pak mi budete ještě vděční," dodal ještě a posadil se z5 na zem.
"Ať je pro Satana zticha! O škole nechci slyšet ani slovo nebo mě klepne a budu neustále opakovat: Proč jsem ho potkal, kéž zmizí z mého života. Proč jsem ho potkal, kéž zmizí z mého života. To bys chtěl?" obrátil se Simon na Kubu. Ten jen pokrčil rameny na znamení, že je mu kamarádův stav úplně šumák, protože stejně neviděl žádnou myšlenku v téhle malé výměně slov, a místo toho protáhl:
"Říkal´s pro Satana? Neříkáme náhodou u Merlina? To už bysme mohli rovnou místo boha uctívat Murphyho, a že ten je snad zákeřnější než Satan," pohlédl na chlapce vedle sebe.
"Prosím tě, nepovídej, a co o tom víš?"opáčil Simon.
"Vlastně nic, ale četl jsem o tom."
"Cože? Ty že jsi četl? Ty vůbec na takovýhle témata číst umíš?" Zapojil se do hovoru Roman částí hraně překvapeně.
"No, byla to Fanfikce," zamumlal Kuba.
"Tak to chápem, viď Simone. Simone? Hej Simone, nekoukej tak blbě a zavři pusu." Simon zavřel pusu a ukázal na otevřené dveře se stále vytřeštěným výrazem.
"Co je? Vždyť tam nic není." Jakub nechápavě těkal pohledem ze Simona na dveře.
"T-tam, byla tam tvoje ségra, ale…Neslyšeli jste to "bum"?" zeptal se, a když jeho přátele zakroutili odmítavě hlavou, pokračoval, "" Znělo to spíš jako "BUM"" nasadil hrubší hlas, "a pak vyběhla tvá sestra jen v ručníku - "
Kuba se uvolněně zasmál a prohlásil:
"Příšernej pohled, co?"
"No, tak trochu, není zase tak špatná, ne?"
"Jestli není špatná? Vždyť ona má ráda ty hnusný záporný postavy jako jsou Malfoy, Snape a samotnej Voldy!"
"Je to mistr, ne Voldy!" ozvalo se rozhořčeně ve dveřích a dovnitř vstoupila Jakubova sestra, tentokrát již oblečená.
"Měli byste to tu už rozpustit, je pozdě a ty si ještě musíš umýt vlasy bráško,"řekla sladce a vypochodovala z místnosti.
"Harpyje je to, mrcha zlá, žádná ségra!" vztekal se Kuba a pitvořil "Je to mistr a ne Voldy. Co si o sobě myslí ta- ta- grrrr. Nejlepší by bylo, kdyby se šla okamžitě oběsit."
"Takovou radost ti neudělám, a máma ti posílá tohle," mihla se ještě ve dveřích dívka a hodila na kluky tři trička a patery ponožky, což mělo za následek, že pečlivě složené prádlo se nedbale rozložilo po celé místnosti.
Kuba něco zaprskal a jal se sbírat prádlo. Simon se mezitím jakž takž vzpamatovával ze záchvatu smíchu a Roman jen nevěřícně koukal na kluky a nechápal. Pak se ale vzpamatoval a, ještě lehce překvapeně z této situace, se rozloučil.
"Tvá ségra měla přeci jen v něčem pravdu," řekl a ignoroval pohled, který po něm Kuba vrhl, "Je dost pozdě, takže, nevím jak ty Simone, ale já už opravdu půjdu."
"Já taky, tak čau Kubo, uvidíme se zejtra." Kluci se pro dnešek rozešli a Simon s Romanem si to zamířili domů. Když byl Roman skoro u domu, najednou si na něco vzpomněl. ´Přinutit do učení jsem je zapomněl, ´ pomyslel si a pak už za sebou zavřel vchodové dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ggg ggg | 5. října 2007 v 14:38 | Reagovat
2 ggg ggg | Web | 5. října 2007 v 14:39 | Reagovat

ggg

3 DElektra DElektra | Web | 9. října 2007 v 18:04 | Reagovat

ahoj máš překrásný blogísek

ale chtěla jsem tě poprosit abys pro mě hlasovala v soutěži o nej blog ...

halsuj tady:http://angel-fiend.blog.cz/0710/druhe-kolo-sonb

budu ti hrozně vděčná, když budeš potřebovat hlas tak mi napiš a určo ti ho pošlu.... předem ti moc moc děkuju....

díky...díky....díky...díky....díky...díky...díky....díky....díky....díky....díky...díky...díky....

4 missheel missheel | Web | 7. srpna 2008 v 11:22 | Reagovat

Ahoj, rozjíždím novej blog o pobertech, určo se mrkni:)

5 anita anita | 7. října 2008 v 3:47 | Reagovat

ahoj je to užasná povídka a chtěla bych se zeptat jak ses tam zmiňovala o té polednici nemáš prosím tu adresu ??Jinak fakt povedená povídka hodně jsem se nasmála :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama